Stávka v Praze

Již dlouho jsem nenapsal nic pro svoje vlastní stránky, tak jsem si říkal, že bych měl zase zkusit, jaké to je. A docela dobrou příležitostí k tomu může být právě dnešní stávka v dopravě. O tom, že se nějaká stávka chystá, jsem se dozvěděl v pátek 10. 6. pozdě večer, když jsem si po delší přestávce (dva dny) zase četl na serveru iDnes, co je nového. Můj informační výpadek byl způsoben dvoudenní návštěvou německého města Darmstadt. Ta byla rovněž zajímavá, ale o ní se zmíním třeba někdy jindy.

Stávka byla původně plánována na pondělí a asi nejenom mě přišlo, že vyhlásit takovou stávku v pátek je docela dost na honem. K podobnému závěru došel i Městský soud v Praze a stávku milým odborářům zakázal. Ať už to bylo podle správného či nesprávného zákona, odboráři se zalekli a stávku opravdu odložili. A tím většině lidí i odložili starost ohledně toho, jak se dostanou do práce.

Dny ubíhaly a nejednou tu byl čtvrtek a i já musel řešit, jak se dostat do práce. Bydlím v Praze na Vinohradech a pracuji v motolské nemocnici. Vzdušnou čarou je to asi devět kilometrů, po různých cestách to bude možná kilometrů i deset. Kolo mám, docela na něm i jezdím a tuto trasu bych na něm asi bez větších problémů zvládl. Kolo mám docela pohodlné, pořízené minulý rok. Jedno kolo mi totiž jakýsi nenechavec odcizil právě vloni. Dokonce i se dvěma zámky. Ale k novému kolu jsem si ještě žádný zámek ani nepořídil. A i tak nevím, kde bych si kolo v Motole mohl nechat. Docela bych se o něj bál, i kdyby bylo opatřeno sebelepším zámkem. Ve FN Motol jsou dokonce v jedné chodbě řetězem přidělané i rohožky, aby je někdo neukradl.

Další zvažovanou variantou bylo, jít pěšky. I kdybych vyšel už v sedm hodin ráno, asi bych nedorazil do práce zrovna na osmou, jak bych měl, ale to by možná až tak nevadilo. Aspoň bych si to zkusil, jaké to je. Přišlo mi to i jako docela dobrá recese...

Odboráři původně hrozili i blokádami na významných pražských dopravních tepnách. Ve středu nakonec rozhlásili, že blokády nebudou a že bude jen průvod. Proto jsem se nakonec rozhodl, že pojedu autem. Myslel jsem si, že před osmou určitě nikde žádný průvod bloumat nebude. No a i kdyby, tak si přinejhorším chvíli postojím. Ale hlavně - kdyby nakonec ještě pršelo, v autě mi to vadit nebude.

Ráno jsem nakonec vyjel z Vinohrad až v 7.40. A světe div se, nikde žádný problém. Dokonce jsem hned na náměstí Míru zahlédl nějaké tramvaje. Tramvaj číslo 7 jsem zde sice ještě nikdy neviděl, ale lepší asi nějaká tramvaj, než žádná. Také jsem zahlédl jednu tramvaj číslo 10, kterou normálně jezdím do práce - ale trochu podezřelé bylo, že souprava se sestávala jen z jednoho vozu. Autem jsem naprosto plynule pokračoval přes centrum až do Motola. Nikde žádné zácpy, až mi to přišlo, že aut je dokonce méně, než třeba o víkendu. Bránou do areálu FN Motol jsem projížděl asi o 15 minut později. Jindy ve všední den to trvá kolem 20 minut.

Co mi ale i při jízdě autem přišlo velmi nápadné, byl neobvykle vysoký počet cyklistů v ulicích. A nejen v ulicích, ale i na chodnících, na vltavských náplavkách, prostě všude. Slunce hezky svítilo, bylo asi 20 stupňů, prostě krásné ráno - a i ti lidé na kolech všichni vypadali jako spokojení sami se sebou. Připadalo mi to, jak kdybych jel Amsterdamem nebo Vídní. I když pravdou je, že tam ještě častěji, než u nás, vidíte na kolech jak pány v oblecích, tak dámy v dlouhých sukních. Dnes ráno přeci jen většina cyklistů měla buď šortky, nebo přímo nějaký ten cyklistický dres. A i kola, na kterých jezdili, byla spíše sportovnějšího typu, než klasické ukrajiny, kterým se na západ od nás říká citybike.

Při cestě jsem poslouchal rádio, zajímalo mě především dopravní zpravodajství. Dozvěděl jsem se, že odborářů se v Tyršově ulici zatím sešlo jen málo (policie byla v přesile). A že doprava v celém městě je naprosto bez komplikací, jen tu a tam nějaká drobná nehoda. Účastníky některých nehod se stali i cyklisté, ale snad to nikde nebylo nic vážného.

Později odpoledne, při cestě z Motola zpět na Vinohrady, byl už provoz hustší než ráno, ale stále relativně klidný oproti tomu, jak vypadá třeba v pátek. Ale co zůstalo, bylo zvýšené množství cyklistů. Myslím, že dost lidí později využilo hezkého dne a když viděli, jak všude jezdí lidé na kole, tak si vyjeli třeba jen rekreačně.

Nakonec akce odborářů měla alespoň nějaký pozitivní výsledek. Vydalo se díky ní do ulic možná více cyklistů, než při Velké jarní cyklojízdě. Ukázalo se, jak si Pražané dokáží poradit i bez tramvají a metra. A mně asi nezbude, než si do příští podobné akce pořídit konečně ke kolu i zámek, nebo rovnou dva. A hlavně v práci zjistit, kam bych si mohl kolo schovat...