Marek Turnovec

Ach jo. Prázdniny už se nám (alespoň mě, právě v této chvíli) rozplývají před očima. A opět máme před sebou dalších pár měsíců školy. A obvzláště pro nás maturanty to asi nebude žádná legrace. Proč jen je ten život tak krutý?

Ale ještě i před skončením prázdnin se děly zajímavé události. A já byl samozřejmě při tom. V sobotu ve večerních hodinách se například v Jíčíně konal jakýsi ples - na který jsem se s několika přáteli vypravil. Jaké bylo moje překvapení, když jsem zde spatřil několik známých tváří z Turnova. A mezi nimi i pár exemplářů (nebo většina?) Homo sapiens sapiens gymnasiensis. Vzápětí jsem se dozvěděl, že sem přijeli soutěžit. Soutěže prý probíhaly již od odpoledních hodin, ale pokračovaly i po našem (jak jinak než trochu "pozdním" příjezdu. Mohli jsme tedy shlédnout semifinále (kam se ještě nějací ti Turnováci dostali) a posléze i finále (kam už se myslím nedostali). Myslím, že jim to až zas tak moc nevadilo - když jsem viděl ceny… Opravdu originální - vánoční ozdoby. Myslím, že vítězové si jich teď opravdu užijí. A nebyly dokonce ani tak pěkné, jako ty, co dávali na soutěži minulý týden (což bylo asi také tím, že minulý týden se jednalo o soutěž "béčkařů" a v sobotu zde byly jen "déčkaři"). Tím ovšem nechci říct, že by ceny udílené před týdnem byly nějak "super". Ani v sobotu, ani tu předchozí, jsem ale nepochopil, jak porotci vlastně hodnotí. Takové kontrasty ve známkování jednoho páru (jako třeba 1,2,6,6,1,2) jsou opravdu zarážející. Ono jak je také možné, sledovat všechny páry během dvou minut…

Zbytek večera byl ale zajímavější - byl takový více "interaktivní", tentokrát i pro všechny přítomné. Opět jsem předvedl, že na tanečním parketu jsem pravý ďábel (jak se to projevuje Vám ale nesdělím ;-).

Během jedné z přestávek jsme se také vydali obdivovat krásy nočního Jičína (nemůžu si pomoct, ale Turnovské náměstí je stejně takové divné). Nešlo nám však ani tak o to, obdivovat architekturu, ale najít telefonní automat. Jeden je sice hned vedle té hybridní budovy (která slouží jednak jako kulturní dům, druhak jako divadlo), ale bohužel jen na mince. A že by se mi chtělo přispívat Telecomunistům 4 korunami, to tedy ne. Pochopil bych, kdyby cenu impulsu z automatu zaokrouhlili na celé koruny směrem nahoru. Proč si ale ještě korunu přihazují, pochopit nedokážu (no, abych pravdu řekl tak ano - jde o onu "maximalizaci zisku" jak jí zmínil Bessel Kok). Tak či onak, já se na věc připravil, a proto jsem se vybavil telefonní kartou. Ale to znamenalo projít se kousek přes ono architektonickými památkami obklopené Jičínské náměstí.

Co mě ale zaujalo při menší procházce venku, byl fakt, který by se dal asi charakterizovat takhle:

Ať v Jíčíně hudba duní sebe víc,
v okolí není slyšet zhola nic.
Když však na Střeláku hudba zvučí,
zacpávají si až na Výšince uši.

Nyní je však již na čase tuto krátkou "reportáž" ukončit. Tento večer mi mimo jiné pomohl uvědomit si, že se již blíží plesová sezóna (nebo už začala?) a tedy že se blíží i náš maturitní (Fuj. Zase to slovo.) ples. Jak jen ten čas rychle letí…