Marek Turnovec

Minulý pátek naše bývalá třída z gymnázia měla opět po roce sraz. O tom bych snad tady ani nepsal, ale při této příležitosti mě jedna věc docela potěšila a s ní už se pochlubit musím...

Dnes ode mne nečekejte žádné rozsáhlé povídání - v době kdy píši tyto řádky je již totiž poněkud pokročilá noční hodina a já mám právě psaní tak akorát… Cílem této krátke zprávičky je předevím upozornit ty, jež jsou takoví nevšímaví (hmm) na pár změn, jež se udály v poslední době na těchto stránkách. Došlo k jistým kosmetickým úpravám tlačítkové lišty, byly odstraněny i nějaké chyby. Ale hlavní je stránka obsahová. K dispozici jsem totiž dal materiály, jež by mohli zajímat všechny, kteří budou maturovat z angličtiny.

Tak tak. Pátkem 22. ledna vlastně končí 1. pololetí. To znamená, že si snad budeme moci alespoň na chvilku vydechnout ze shonu školy, jež nás pronásledoval právě před uzavřením klasifikace.

Možná že právě teď je také ten správný čas na trochu zábavy - ať už si ji představujeme jakkoliv. Někdo třeba bude sledovat zábavně vzdělávací (ehm) pořad Riskuj - někdo se možná ponoří do četby nějakých zajímavých knih (no dobře, tak aspoň jedné když neumíte tak rychle číst). Někdo třeba půjde svlažovat své hrdlo nějakým tím opojným mokem (i když třeba moc důvodů k oslavě nemá).

Nevíte o čem mluvím? Ale já myslím, že ano. Všichni už snad museli zaregistrovat, že se nám blíží konec prvního pololetí. Pro některé z nás je to vlastně poslední "normální" pololetí - doba, kdy si naposled můžeme užít školu tak, jak jsme na ní zvyklí. A za pár měsíců - už zde nebudou ani čtvrťáci, ani septima. Jako by se všichni vaporizovali… Zem se po nás slehne a vše bude vypadat jako by jsme nikdy ani neexistovali. Vzpomínky na nás možná přežijí ve vědomích některých profesorů, ale možná že také ne. Třeba někteří budou rádi, že mohou zapomenout… ;-)

Možná se pozastavujete nad tímto nadpisem - ale opravdu je na místě. Právě teď, kdy píšu tyto řádky (10. ledna), je mnoho důvodů k oslavám. Kromě toho, že právě 10. ledna se narodil náš bývalý prezident Gustav Husák, je zde i spousta dalších věcí. Možná že někteří se právě až teď vzpamatovali z oslav Nového roku - a začínají si teprv nyní uvědomovat, co právě jim tento rok přinese. Ale abych stále neodbíhal od toho, k čemu se chci vlastně dostat. Někteří už možná tuší, některým je to třeba jedno - ale už je to tak. Právě dnes se MaT stává plnoletým.

Tak a je to zase tady. Povedlo se mi ukořistit něco málo času, abych zase něco napsal. A dnes je kupodivu i o čem psát. Téměř celý čtvrtý ročník (a několik "parazitů" z jiných tříd) se včera vydal na zajímavou výpravu. Jak jinak, na cestu se vydala i moje skromná (ehm, ehm… ;-) maličkost. Už od rána vše probíhalo podle předchozího plánu. Ráno kolem osmé hodiny se většina členů expedice nalodila do přistaveného vozidla, jež se k překvapení všech zúčastněných posléze rozjelo (no, ono z kopce to zase takový problém není).

Ach jo. Prázdniny už se nám (alespoň mě, právě v této chvíli) rozplývají před očima. A opět máme před sebou dalších pár měsíců školy. A obvzláště pro nás maturanty to asi nebude žádná legrace. Proč jen je ten život tak krutý?

Ano ano. Už je to bohužel tak. Máme tu další rok. Možná se divíte, proč jsem použil zrovna slova "bohužel". Ale já pro to mám své důvody…

Ano ano, už je to tak… Pár chovanců našeho ústavu se nám pokusilo dokázat, že nejsou žádná béčka - a proto se vetřeli do známé televizní talk-show Áčko… Invaze byla úspěšná - alespoň co jak můžu soudit já z pohledu obyčejného televizního diváka. Sám jsem se podobné (no - vlastně skoro stejné) akce zůčastnil minulý rok. A myslím, že se až zas tak moc za ten rok nezměnilo - takže když si zde trochu zavzpomínám, bude se jednat o informace poměrně "aktuální" - a jestli ne, tak ať se nějaký účastník ozve, a já s ním udělám třeba interview…